Budoucnost snad nikdy nebyla temnější, než jak jí nyní prezentuje akční kooperační řež Warhammer 40,000 Darktide… Jedno z továrních megaměst bylo zasaženo nákazou Chaosu. Elitní jednotky jsou ztraceny. Futuristickému Impériu zbývá jediná šance v podobě bandy špinavců. Mezi níž se zařadil i náš výtvor s mizivými šancemi na přežití. Nakonec se nám ale přeci jen povedlo prosekat první hordou a tak odstartovat naší slibnou kariéru ve službách Císaře. Uvítal nás můstek lodi, kde o práci nebyla nouze. Kacíři jsou totiž stále aktivní a tak je nutné permanentně sestupovat do hlubin jejich hnízda…
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU!
Na počátku každé z výprav byl výběr našeho působiště. Vybírat si vždy bylo z čeho už od samého startu, díky absenci striktního navázaní na příběh. Někdy se cílem našeho křížového tažení staly ocelárny, jindy zas naše kroky zamířily na… ehm… čerstvý vzduch… Nejvíce času jsme však strávili čištěním různých obytných částí, protože kacíře bylo zkrátka nutné vykořenit. Hra nám takto navíc dala možnost nahlédnout do jejich životů. Právě detailní zpracování úrovní považujeme za jeden z nejsilnějších aspektů této hry. Nikomu se dosud v ármci téhle značky nepovedlo si s designem tak vyhrát. Občas to bere dech…
Samotná náplň misí nám přišla relativně prostá. Vždy šlo o to něco zničit, opravit nebo někoho prostě popravit. Následoval vstup do útrob komplexu přetékajícího nepřáteli. A to není jen slovní obrat. V určitých momentech se zde na nás valila více než stohlavá horda. Naše výstroj si s tím však naštěstí vždycky dokázala účinně poradit. Tedy minimálně s obyčejnými protivníky. U elitních nepřátel už bylo třeba sáhnout po magii. A pak tu byl tenhle tvrdý zelenáč schopný ukončit nejednu slibnou výpravu.
Na Warhammer 40,000 Darktidem je patrné na jakých základech stojí. Dalo by se říct, že jde o zábavnější verzi druhého Vermintidu, která nesází pouze na prosekávání se skrze davy, ale také na pestrý arzenál palných zbraní. Mapy jsou zpracovány detailně, škála nepřátel je rozsáhlá a celková hratelnost taktéž zaujme. Hlavní problém tak tkví v omezené nabídce postav a především trestuhodně omezeném potenciálu jejich vývoje. Když se ale poslední dva zmíněné nedostatky spolu s aktuální absencí řádného endgamu rozhodnete přehlédnout. Dostanete nadprůměrný titul, který dokáže dlouhodobě zaujmout. A nyní nás omluvte, kacíři už čekají na očistný plamen…
