Život je plný kuriozit. Hrajete svou oblíbenou hru a najednou koukáte, podivný pochůzkář dává vašemu domu pokutu za obsazení pozemku. Šokováni vtrhnete do prvního obchodu a začnete litovat, že jste lépe nestudovali Stopařova průvodce galaxií. Co tohle hergot je? Asi bude lepší vrátit se domů, než se ta chobotnice pořádně nakrkne. Ale co to… mezigalaktický Žižka bivakuje v obýváku? Řekne nám už kruci někdo co se děje? Třeba ten kvér… moment, von mluví?
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU!
Tak už nám věříte? A vsaďte poslední zbytky rozumu, že s High on Life zažijete jeden velký trip. Spoluautor Ricka a Mortyho mu totiž vtiskl osobitý humor plný nadsázky, který je průvodcem zániku světa. Aby k němu nedošlo, jste nuceni pověsit pubertu na hřebík a převzít roli lovce vesmírných konkvistadorů. Bohužel v jejich domovině, což je problém jak lingvistický, tak kulturní. Řešení? Zkušení průvodci s ostřílenými lokty, nevymáchané huby s věcnými připomínky a dobrodruzi s logickým myšlením. Netřeba přitom hledat Indiana Jonese, ani Hana Sola. Vše obstará pár bouchaček.
Vymyslet originální sci-fi není lehké, protože zpravidla je plná klišé a stereotypů. Ostatně jsou tu vyspělí… nebo spíš vyspělejší emzáci. Svět kombinující dětské omalovánky s halucinogenními náčrty hvězdných válek. Vesmírný konflikt cizích frakcí ovlivňující Zemi a hrdina z lidu, jehož úhlavním nepřítelem byl ještě před chvílí starší sourozenec. Jenže to vše je absurdně satirické, plné narážek, vulgárního humoru, ale i primitivních vtípků a urážejících glos. Přihlouplý příběh se tak stává sérií humorných epizod s bossy na závěr, které táhne výtečný dabing a originální stylizace. Vše ostatní je druhořadé.
Dokonce se nebojíme tvrdit, že jako střílečka hra ani příliš nefunguje. Navzdory početným vlnám nepřátel je hratelnost spíš pomalejší, což je dáno podstatou organických zbraní. I když ledacos vylepší modifikace, krom nože lačnícím po krvi působí arzenál jak dětská špuntovka s molitanovými náboji. Zajímavější jsou až duální funkce zbraní, které mají větší dopad na obranu mimozemšťanů a zároveň pomáhají s přístupem do hůře dostupných míst. Proto jsou po splnění úkolu světy dál otevřené horlivým hledačům truhel. Co akci chybí úplně jsou výzvy. Bossové jsou řešeni arénovým způsobem a vždy podle stejnému mustru, kdy větším zlem než entita samotná je prostředí. Proto jsou spíš otravní než nároční. Navíc jich není zdaleka tolik, kolik byste čekali, protože hra je poměrně krátká a část z ní logicky padne na dialogy.
High on Life by mělo mnohem větší grády, kdyby vyšlo epizodně. Nenápaditá hratelnost by se nemusela tolik spoléhat na kadenci dialogů a lépe by zamaskovala svůj parazitismus na scénáři. Přitom by stačilo akční pasáže opepřit absurdními situacemi nebo zbraním krom mluvení dopřát ještě šílenější vlastnosti. Že kecáme? Tak se přesvědčte sami, stačí se podívat do Game Passu a podlehnout kouzlu absurdnímu humoru.
