Když se u nás zakládala Karlova univerzita, ve Francii to žilo jak na uměleckém plátně. Na loukách skotačily romantické páry, městské trhy překypovaly hojností a kam až oko dohlédlo, tyčila se moderní architektura. I když… vlastně… to vše platilo jen do doby, než se objevila Amicia s Hugem. S nimi přišla temnota, smrt a zhoubná zkáza…
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU!
Příběh morového prokletí, chladnokrevné inkvizice a pevných rodinných vztahů pokračuje v temné pouti za nadějí. A Plague Tale: Requiem sice přímo navazuje na předešlý díl, ovšem v mnohem temnějším pojetí, které až hraničí s hororem. Když se postavy brodí mrtvolami, přísahali byste, že cítíte tlející maso. Kontrast mezi nedotčenými krásami Francie a apokalypsou způsobenou krysami je tak hodně depresivní. Na tísni mu přidává jak obdivuhodné pouto mezi sourozenci, kteří musí projít peklem, tak psychický stav Amicie. Vlastně jen čekáte, kdy jí definitivně švihne a vrhne se proti přesile se zabijáckým pohledem a prakem v ruce.
Kupředu se posunuly také herní mechaniky, třebaže základ všeho je pořád plížení. Do arzenálu zbraní přibyla kuše a alchymistické prvky, díky kterým se krvelační hlodavci lépe využívají ve vlastní prospěch. Občas se k hrdinům přidá… řekněme že turista, který obstará tu nejšpinavější práci. A když je nejhůř, Hugo zastane pozici krysaře a vyčistí blízké okolí od zbytečných strašáků. A to i bez píšťaly. V kombinaci s průměrnými, a poměrně častými, hádankami se na obrazovce pořád něco děje. To ale neznamená, že by Requiem občas neztrácel dech.
Patnáct hodin plížení je přeci jen dost, a když se opakuje obdobná scéna už potřetí, jen v jiných kulisách, i ten největší sympaťák začíná lézt tak trochu na nervy. A u dospívající slečny s gulášem v hlavě to může být rychleji, než čekáte. Zážitek často kazí i umělá inteligence, která je s ohledem na žánr dost nevyvážená. Občas kvůli skriptu znemožní průchod, Jindy bychom jí doporučili odbornou návštěvu u oftalmologa. V mnohém pomůže upgrade zbraní, ale než se plně projeví, čekají vás… v lepším případě úsměvné chvíle.
Jestli máte rádi akční adventury, rozhodně se do říše krys vydejte. Za impozantní výpravou je silný příběh, který dýchá atmosférou, emocemi a historií. Ano, občas vám připomene, že svět není dokonalý a že jde pořád jen o autorskou fikci posouvající středověk až příliš do moderní doby. Ale rozhodně jde o podařenou fikci.
