Recenze deskové hry Duna: Hra o dobývání a diplomacii

Ve světě deskových her existuje několik opravdových legend… Deskovek tak masivních a epických, že většina deskovkářů odehraje za život jenom jednu nebo dvě, ale stejně o tom bude vyprávět vnoučatům jako o jednom z nejlepších zážitků jejich života! Jednou z takových her je i Duna. Protože ne každý má ale čas… a dostatek dostatečně praštěných kamarádů… na to, aby strávil osm hodin v kuse snahou ovládnout kartonovou poušť, dočkali jsme se teď upravené verze jménem Duna: Hra o dobývání a diplomacii. A je to daleko větší zábava, než jsme čekali!

Autorům se totiž povedlo v podstatě perfektně vyvážit prvky, které z původní Duny dělali takovou nesmrtelnou klasiku, a pochopení toho, že ne všichni máme čas se na půl dne někde zavřít a hrát si na pískovišti. Místo šesti frakcí tak máte k dispozici pouze čtyři, a to Arteidy, Harkonnerny, Impérium a Fremeny. Ze hry tak vypadla podstatná část její unikátnosti postavené na speciálních podmínkách vítězství zbývajících dvou frakcí (Gilda se snažila, aby nikdo nevyhrál, Bene Gesserit zase sázel na vítěze, a i Fremeni dostali stejné vítězné podmínky jako tři velké rody, i když jejich cíle jsou spíš vynucení alternativního určení vítěze) a manévrování všech okolo stolu. Ostatním frakcím se pak jejich speciální schopnosti upravily tak, aby odpovídali nové situaci a zároveň se omezila prodleva mezi jednotlivými koly způsobená vyjednáváním. Například modrý tým už tak svou jasnozřivost může používat výhradně v bitvách a ne ke kšeftování s informacemi.

Jinak se hra v jádru zas tak moc nezměnila. Hraje se na pět kol rozdělených na sedm fází a cílem je od třetí do páté fáze (dřív se vyhrát nedá) získat kontrolu nad třemi z pěti pevností na mapě. Pokud se tohle do konce pátému kola nikomu nepovede, rozhodují body za získané pevnosti a nastřádané koření. Stejně jednoduché jsou v podstatě i jednotlivé fáze. Nejprve se hodí kostkou bouří určující o kolik se posune zničující bouře smetávající z povrchu arakkiského jednotky i koření. Jedinou spásou před tímhle živlem je být Fremen nebo se schovat na skalnatém podloží či v pevnosti. Bouře ale zároveň znemožňuje přesun přes danou část mapy případně útok skrze ní či do ní. Musíte tak vždycky počítat s tím, kde se bouře aktuálně nachází, obzvláště pokud se budete vydávat do pouště za výrony koření, které představují druhou fázi každého kola. Během těch sejmete vrchní kartu z balíčku koření a rozmístíte na příslušná místa na mapě odpovídající počet koření. Může se vám ale taky stát, že se objeví píseční červi a sežerou všechno v místě výronů z předchozího kola, takže pokud nejste Fremen (ti mohou naopak červy využít ve svůj prospěch), bacha na to! V další fázi si doplňujete zásoby bitevních karet a karet z tržiště. Ty první automaticky dobíráte v každém kole tak dlouho, dokud nemáte v ruce čtyři. Ty druhé si pak můžete za koření koupit až tři, ale pozor, všechen zisk jde tady Impériu, pokud je jako frakce ve hře. Karty z tržiště přitom mohou zásadním způsobem ovlivnit celou partii ohýbáním jinak pevně daných pravidel, ať už jde o větší výsadky, rychlejší přesuny nebo výhody v boji!

Jako další následuje oživení. Pokud přijdete o některé své jednotky nebo velitele, můžete je za poplatek dvou koření za jednu jednotku a koření rovné síle daného velitele oživit a vrátit je do svých rezerv. V každém kole přitom můžete oživit dvě jednotky zdarma. Jednotky pak v další fázi výsadku a přesunu musíte ještě reálně nasadit na planetě, což stojí jedno další koření za každou jednotku. Vysadit je ovšem můžete s pár výjimkami, jako je například již dvěma frakcemi okupovaná pevnost, kdekoliv a v libovolném množství, které vám umožňují vaše zásoby koření a celkově rezervy (každá frakce má k dispozici celkem pouze dvacet žetonů jednotek). Výjimkou jsou opět Fremeni, kteří mohou jednotky nasazovat zdarma, ale maximálně pět během jednoho kola a pouze do středu mapy. Musíte si tak za ně dávat větší pozor na ztráty, na druhou stranu s pěti jednotkami na planetě už začínají a mohou se snáze přesouvat (zatímco ostatní mohou provést pouze jeden přesun za kolo maximálně o tři políčka, oni mohou provést dva nebo jeden velký o šest a ještě k tomu využívat písečné červy). Jako poslední následuje sběr koření, kdy za každou jednotku na poli s kořením můžete do banku shrábnout dva kusy. Před tím si ale budete muset tohle právo vybojovat!

Tím se dostáváme k předposlední fázi, kterou je boj, tvoří největší fázi každého kola a sama se skládá z několika menších fází! Jakmile se na nějakém poli s výjimkou středu mapy nachází jednotky dvou a více frakcí, dojde k boji, tady se na žádnou diplomacii bez ohledu na název téhle deskovky zkrátka nehraje! Základem všeho jsou dvě bitevní desky, pro každou bitvu se účastnící stranu jedna. Na tu tajně nasadíte jednoho ze svých velitelů a nastavíte na ní počet jednotek, které se budou bitvy účastnit. O ty totiž přijdete bez ohledu na to, zda v bitvě zvítězíte či prohrajete, takže hrát na drtivou převahu tu není zrovna ta nejmoudřejší strategie. Přítomnost velitele v bitvě pak kromě vyšší bojové síly znamená dvě věci. Tou první je možnost zahrát zbraňové a obranné bitevní karty. Ty slouží primárně k pokusu o likvidaci nepřátelského velitele a obranu života toho vlastního. K dispozici jsou jedy, projektily a speciální zbraně, na které vždycky existuje odpovídající obranná reakce. Za úspěšně zabitého velitele pak dostáváte bonus v koření rovném jeho síle a nepřítel se navíc bude muset plácnout přes kapsu, aby ho dostal zpátky během fáze oživení. No neberte to! Atreidové se přitom mohou podívat buďto na zvolenou sílu jednotek, velitele, obrannou nebo zbraňovou kartu nepřítele a Impérium zase nakázat nebo naopak zakázat soupeři použití daného tipu zbraně.

No a pak jsou tu zrádci! Tahle mechanika vždycky patřila mezi ten nejnepředvídatelnější a zároveň nejzábavnější prvek originálu, který se staral o infarktové momenty a největší zvraty! Každá frakce si totiž na začátku hry vezme do ruky jednu náhodnou kartu zrádce obsahující jméno jednoho z velitelů ve hře! Pokud se pak s takovým velitelem střetnete v bitvě, můžete kdykoliv zahrát kartu zrádce a automaticky tam smáznout celou nepřátelskou armádu! Nebo můžete mít v ruce kartu vlastního velitele a mít jistotu, že ten vám zůstane věrný až do poslední fáze posledního kola! Tady přichází ke slovu speciální schopnost Harkonnenů. Ti mají totiž zrádců podstatně více, při větším počtu hráčů na začátku vybírají z většího množství (až čtyři z osmi, což už je vážně masakr) a ještě si je mohou za chodu měnit! Není nic lepšího, než v boji o klíčovou pevnost s maniakálním chechotem vyletět ke stropu a oznámit protihráči, že jeho nejlepší velitel je zrádce! Fremeni pak nemají žádnou bojovou schopnost, čímž se vyvažuje jejich mobilita na bojišti a výhody při sběru koření, okolo kterých se točí celý jejich herní styl. Dobývání si tu tak užijete víc než dost, ovšem s tou diplomacií je to kapánek horší… Nebo přesněji tu není vůbec, když nezavřete obě oči a nezapočítáte variantu hry pro dva hráče, kde najednou můžete ovládat dvě spolupracující frakce. Na druhou stranu to bylo právě vyjednávání mezi hráči, které z původní Duny dělalo záležitost na celý den! Ideální varianta je tak vlastnit obě verze a vždycky vytáhnout ze skříně tu, na kterou zrovna budete mít dostatek spoluhráčů. Nováčky navíc budete moct na dobývání a diplomacii naučit základy! Zkrátka ideální kombinace!

Insert je relativně jednoduchý, ale naprosto funkční, bez problému se do něj vejdou i karty v obalech, všechno v něm má své místo a díky čtyřem přihrádkám pro jednotlivé frakce navíc budete mít hru připravenou za pár minut! Komponenty jsou kvalitní a vesměs jim není co vytknout, i když žetony kola a fáze mohly být za těch patnáct stovek alespoň z průhledného plastu a za plastové žetony jednotek bychom se taky nezlobili, i když to vyřeší 3D tiskárna nebo nákup ve specializovaném obchodě. Co se nicméně opravdu povedlo jsou oba bitevní kotouče, které se točí naprosto čistě. Tohle jen tak u nějaké deskovky s podobným mechanismem neuvidíte! Filmová licence moderní Duny tu pak ortodoxní fanoušky zřejmě nijak extra nezaujme, nováčky ovšem v obchodech zaujmout rozhodně dokáže!

Duna: Hra o dobývání a diplomacii je takovou snáze hratelnou verzí jedné z nejlepších deskovek v dějinách. Ne, že byste u ní nemuseli žhavit mozkové závity jako o život, ale máte daleko větší šanci, že si ji reálně vůbec zahrajete! Pro fanoušky originálu jasná povinnost… A pro všechny ostatní vlastně taky!

Plusy a mínusy: