Recenze deskové hry World of Warcraft: Pandemic – Wrath of the Lich King

Většina hráčů MMO World of Warcraft se dokáže shodnout na jedné věci. Aliance je mor a její města by se měla vypálit do základů! Počkat to je vlastně druhá věc… Ta první je, že Wrath of the Lich King byl nejlepší datadisk ze všech! No a právě do Northrendu a časů, kdy ho ve svých spárech pevně držela nemrtvá pohroma, se vydáváte v nové deskovce World of Warcraft: Pandemic – Wrath of the Lich King!

Pokud jste někdy hráli klasický Pandemic a k tomu máte rádi WoWko, budete se tu okamžitě cítit jako doma. Místo několika různých nemocí, před kterými musíte spasit svět, se tu bijete s nemrtvou pohromou. Ta se skládá z ghúlů a ohavností (tady pojmenovaných jako hrozby, ale tým Sylvanas ví svoje), kteří se během každého kola každého hráče rozmisťují po mapě podle pokynů na kartách z balíčku zhouby. Jakmile byste měli někam umístit víc jak tři ghúly, pohroma se nešíří do okolních oblastí, ale na políčko se přidá jedna ohavnost. Pokud jsou ve hře všechny tři ohavnosti z krabice nebo všichni ghůlové, musíte místo toho posunout ukazatel zoufalství za každou figurku, kterou nebylo možné umístit na mapu. Jakmile ukazatel zoufalství dojde na konec, celá vaše družina prohrává. Ohavnosti navíc nahání nejbližší hráče, takže dokážou hodně zamíchat situací na hrací ploše. Párkrát se nám stalo, že relativně klidná oblast se během jednoho kola proměnila v epicentrum, do kterého se museli seběhnout všichni hrdinové z širého okolí, aby partie předčasně neskončila.

Potírání nemrtvých sil je tu veskrze jednoduchá záležitost. Hodíte dvojicí kostek, sečtete pěsti, aplikujete speciální schopnosti svého hrdiny případně karty z ruky a odstraníte z daného políčka odpovídající počet nepřátel. Následně sečtete štíty, kterými snížíte poškození obdržené od přeživších potvor, případně od Krále Lichů, pokud zrovna pobývá v daném regionu. Hlavní jádro zábavnosti tu ovšem spočívá v tom, že v každém kole máte pouze 4 akce. Můžete se pohnout z jedné lokace do druhé, zaútočit, odpočívat, nebo se pokusit plnit úkol v úkolové oblasti. Hodně rychle přitom zjistíte, že akcí není nikdy dost na všechno, co byste zrovna potřebovali udělat. Právě tady přichází na řadu domluva a spolupráce mezi hráči, stejně jako hrdinské karty z ruky a speciální schopnosti vašich gerojů.

Zatímco čištění mapy se dá relativně slušně zvládnout, jakmile jeden či více hráčů vyrazí čistit dungeon (případně raid podle toho, kterou úkolovou kartu si zrovna pro ten který region vytáhnete), přicházíte o bojovou sílu v první linii. Z úkolů se hrdinové zpravidla vrací značně pocuchaní a navíc je mohou plnit rychleji, pokud se do jámy lvové nevydají sami. K tomu je třeba počítat s pozicí Krále Lichů, protože plnění úkolu v jeho sféře vlivu není zrovna ten nejlepší nápad. Ve finálním střetu se mu ale tak jako tak nevyhnete. Po splnění tří úkolů se vám totiž otevře Icecrown Citadel, kde se s hlavním padouchem budete muset utkat tváří v helmu! Střet probíhá úplně stejným způsobem jako samotné úkoly. Tady asi mohli vývojáři trochu popustit uzdu fantazii. Z herního hlediska by ovšem nejspíš šlo jen o natahování partie, takže to berte spíš jen jako takové fanouškovské povzdechnutí, než skutečný problém… Ostatně kdysi dávno jsme v těch místech sami byli!

Co si zaslouží velkou pochvalu je zpracování jednotlivých komponent hry. Insert (vnitřní část krabice, která vám umožní si všechno zorganizovat) za moc nestojí, ale i tak svému účelu bez problému poslouží. Figurky jsou krásně zpracované a odolné a na materiálu karet ani hrací desky se taky nešetřilo. Na hru za šestnáct stovek to mohlo být daleko horší.

World of Warcraft: Pandemic – Wrath of the Lich King mohl být klidně komplexnější, co se úkolů a rozmanitosti hrdinských karet týče. V rámci předlohy jde ale i tak o hodně zajímavou variaci na klasický Pandemic, kterou si užijí i ti nejmladší fanoušci Warcraft universa! Ideální dárek, tak akorát pod stromeček!

Plusy a mínusy: