Stíny umírají dvakrát. To je sice podtitul jiné hry od studia From Software, slogan ale platí pro všechny Dark Souls: jakmile vás něco sejme a vypadnou vám duše, cestou pro ně umřete podruhé. I kdybyste měli uklouznout po mýdle nebo zapomenutém goblinovi! Zákon vesmíru asi…
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT NÍŽE VE VIDEU!
Jo, svátek všech těch, co nechtějí mít herní život snadný, je tady! Právě vyšel Elden Ring od autorů Dark Souls a je to… chvilka napětí… Dark Souls! V obrovském otevřeném světě. Se spoustou nových fascinujících konceptů. Největší nehostinné dobrodružství, jaké jste kdy zažili – a ve kterém jste umřeli, a pak vždycky ještě jednou.
Tohle je asi fakt třeba říct na začátku: Elden Ring je opravdu veliká hra. Jestli jste někde slyšeli pohádky o tom, jak hlavní příběh dohrajete za třicet hodin, tak jasně, určitě to jde, jako jde stovka uběhnout pod deset. Teoreticky máte ve hře mapu a šipku, která ukazuje, kde je další z velkých bossů k likvidaci. Ale vedle té šipky je svět, kde je toho tolik k objevování! V zásadě můžete jet kamkoliv a vsaďte krk na to, že tam najdete díru nebo jeskyni nebo podzemní labyrint a že vám tam o ten krk půjde. A vy tam stejně vlezete, protože tam je poklad, nová zbraň nebo kus příběhu.
Elden Ring je možná trochu jiná hra, než jste zvyklí. A trochu jiná, než jsme všichni čekali. Není to jedno velké dobrodružství, kterým projdete, pospojujete všechny nitky a v grandiózním finále zlikvidujete hlavního padoucha. Je to svět, který se vám brání. Příběh, kterému musíte něco dát, abyste něco jiného dostali zpátky. Obrovité nehostinné prostředí, které při prvním dohrání projdete trochu a okusíte ho jen část.
Důležité je říct, že vás hra k procházení světa nijak nenutí. Jestli taky nesnášíte mapu se stovkami otazníků, které musíte všechny poctivě odškrtat, takže se nakonec spíš než na výletě cítíte jako v práci, nebojte se: ve světě Elden Ringu otazník ještě nevynalezli. To vy budete zvědaví. Svět je tak perfektně udělaný, že sami chcete podívat se támhle do toho údolí a prozkoumat tuhle jeskyni, protože tam zaručeně bude poklad. A bude.
Elden Ring je pořád hlavně Dark Souls. Temné fantasy RPG, kde vaší hlavní náplní života je boj, protože skoro všechno, co potkáte, vás tady nechce a dává vám to najevo. Základní koncepty jsou vlastně shodné. Z potvor padají duše, kterým tady říkají runy, za ty si zlepšujete vlastnosti a kupujete věci. Po světě jsou rozesety ohníčky, u kterých odpočíváte, což kromě vašeho entusiasmu oživí i skoro všechny nepřátele.
Změnila se samozřejmě základní struktura: máte tu ten obrovitý svět, jezdecké zvíře, protože někdo to oběhat musí a čtyři nohy jsou víc než dvě, teleport k libovolnému ohni odkudkoliv, kromě útrob dungeonu, což jsou vlastně takové malé Dark Souls hry, vložené do krajiny.
Bojový systém je stále neúprosný, tvrdý, skvěle animovaný – a lehčí, protože přibylo několik nových možností, jak protivníka rozhodit. Nehostinnými částmi hry se můžete proplížit neviděni. Skoro každý nepřítel jde nachytat na švestkách a přepadnout ze zálohy. A v neposlední řadě je tu nové kombo, kdy po úspěšném bloku navážete silným útokem… a vítězství je vaše.
Na bossy si můžete zase přivolat pomoc jiného hráče nebo nově vyčarovat silné pomocné potvory, které vám nepřítele odtankují – nebo aspoň zabaví. No a pak je tu pořád ten kůň nebo býko-hroch nebo na čem to jezdíte, z jehož sedla porazíte nejednu bestii, co zrovna přemýšlela o obědě a nějak u toho potkala vás. Zážitek je to famózní.
Tak. A to je ono. Elden Ring je možná trochu jiná hra, než jsme čekali. Nakonec to není Skyrim s lepším bojem nablízko, nesnaží se konkurovat Horizonu nebo sesadit God of War. From Software dělá to, co umí nejlépe ze všech: strčit vás do nehostinného světa, kde přežijete jenom když budete nejsilnější. Jen ten svět udělal zázračný a nekonečný – a trochu vám to tentokrát ulehčil, když vám dal k ruce mnohem víc nástrojů. Jestli je budete umět použít, je už na vás.
