Recenze: Grand Theft Auto: The Trilogy – The Definitive Edition

GTA the trilogy

Den, kdy GTA vstoupilo do třetího rozměru, začala revoluce žánru městských akcí, kterou žijeme vlastně doteď. Všechny ty ploché textury dostaly najednou hmotnou podobu. Kdo tehdy neměl ďábelský úsměv, když ještě jako uprchlý trestanec nastoupil do auta, ten nejspíš hledal pod stolem spodní část úst. A protože od té chvíle uběhlo už dvacet let, oslava je nasnadě. Čím jiným než remasterovanou edicí těch nejlepších dílů téhle série.

RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU NÍŽE!

Řeč je samozřejmě o GTA III, Vice City a San Andreas. Definitivní edice adaptovaná týmem Grove Street Games má jasný cíl – vizuálně sjednotit starou trilogii a přiblížit ji dnešním normám. Ani z nostalgie a velké úcty bohužel nemůžeme tvrdit, že se to povedlo byť jen uspokojivě. Převedení do nového enginu nejlépe zvládl příběh CJ Johnsona, který je původně nejmladší a jako jediný ho najdete na Game Passu. Modely tu mají snesitelné tvary, větší míra detailů je znát především na prostředí a fungl nové nasvícení dělá ze San Andreas relativně hezké místo k virtuálnímu životu. Pokud si tedy samozřejmě odmyslíme válku gangů v ulicích.

Bohužel, i tady je vidět, že na omlazující kůru nebylo dost času nebo nadšení. Hlavní postavy ještě docela ujdou, ale ty vedlejší mají často divný poměr končetin, odbyté animace, a ne zrovna pěkné textury. Trojka je pak v tomhle směru vysloveně odpudivá. Hrdinové nelegálních činností mají komiksový nádech, nafouklá těla a při cutscénách působí jako ohavné karikatury. Retuše třetího dílu působí celá trochu odbytě, včetně pohledu na metalová auta nebo déšť, jehož struktura připomíná spíše hromadné bombardování migrujícího ptactva.

Vice City zcela logicky zůstalo někde uprostřed. Léta na něm sice znát jsou, ale jelikož je zasazeno do osmdesátých let, přepálené neony a nablýskaná krása rychlý strojů dávají výsledku solidní retro nádech.

U všech třech dílů platí, že venkovní nasvícení grafice pomohlo. Jakmile ale dojde na uzavřené prostory, vracíme se zpět do doby původního vzniku. Z toho se přenesla i celá řada chyb, přičemž kolize modelů je tou zdaleka nejmenší. Výjimkou nejsou ani propady mapou, a to nemluvíme o doskakujících objektech a texturách, s nimiž bojují i konzole poslední generace.

Herně bychom kompletní trilogii doporučili buď nekritickým pamětníkům nebo historikům jako studijní materiál o vývoji žánru. Trojka je za zenitem, na dnešní poměry má primitivní hratelnost a příběh viditelně zestárnul. Do moderního GTA má stejně daleko jako Trabant do okruhového závoďáku. Naproti tomu San Andreas je krásná ukázka toho, jak nadčasový dokáže Rockstar být. Je tu svět reagující na dění kolem, ústřední postava měnící se před očima, přirozený vývoj vlastností nebo syrový příběh z předměstí okořeněný naprostou volností a velkým množstvím aktivit.

Jenže skutečně tomu máme říkat definitivní edice? Pod kvalitním a dobře zvládnutým remasterem si představujeme úplně něco jiného. Uhladit grafiku, přidat checkpointy, vybrakovat rádia a poladit ovládání prostě nestačí. Zvlášť s tolika bugy a zvlášť s vědomím, že různé mody na PC stejné hry modernizovaly nesrovnatelně lépe. Tohle je zkrátka od Rockstaru šlendrián.

Podobné příspěvky