Kdysi dávno, v dobách, kdy Brian O’Connor dlužil Torettovi nadupanou káru, platila značka Need for Speed za královnu arkádového žánru. Auta měla boky jak Jennifer Lopez, neony velkoměst se bily s neony snížených podvozků, obrovská křídla popírala principy aerodynamiky a chemici dumali, jak se N2O může měnit na CO2. My říkáme, že doba pokročila, a že auta nemusí připomínat zákaznici plastické chirurgie. Jenže v EA mají jiný názor a za obhájce si najali autory série Burnout.
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU!
Přestože na Unboundu dělali mechanici z Criterionu, závodní náplň odkazuje spíš na předešlý Heat. Herní čas se dělí na den a noc, přičemž co se stane za světla, ovlivní události po setmění. To se týká především pořádkových jednotek, které nikdy nespí a své vývěsky s piráty silnic mění až následující den. Čas tentokrát plyne podle kalendáře, protože ústřední postava má nevyřízené účty s nelegálními závodníky. Proto se zapojuje do pouličních závodů, které vrcholí sérií víkendových šampionátů. Ano, příběh je standardně pubertální, ale co… o něj přece nikdy nešlo. Tady se dávají sázky na úplně jiné výkonové křivky a ty nový díl zvládá prodat, jak se patří.
Díky výhradnímu zaměření na nynější herní krabice vypadá Need for Speed skutečně jak z obálek automobilových magazínů. Prvotřídní nasvícení obléká plechové krásky do těch nejkrásnějších šatů za jakékoliv denní doby. Kreace módních návrhářů přitom hrají prim. Své přednosti prodají jak postarší baculky s kyprými tvary, tak mladice shazující přebytečné kusy oblečení. Dokonce ani lehce kontroverzní anime stylizace ničemu nevadí. Jednak jde vypnout a navíc si na ni v záplavě nabíhajících kilometrů zvyknete dřív, než stačíte spálit první gumy. Tedy pokud by to jízdní model dovolil. Jeho fyzika se nadále drží arkádového náboženství jak Ježíš kříže a nepustí ho ani při posouvání tuningových posuvníků. Lehká změna je cítit akorát ve váze aut, kdy káry skutečně působí jako hmotná tělesa, a ne jako kus překližky zmítající se na silnici.
Vlastně by to byly výtečné závody, kdyby… se v nich nejezdilo? Ne, nemáme schizofrenii, to jen autoři podcenili dychtivost milovníků aut. Schéma závodních dní selhává v tom nejdůležitějším, a to jsou závody. Pakliže chcete mít hodně aut, musíte hodně jezdit. Jenže trasy se opakují častěji než barvy na semaforech. Co je platné, že město působí živým dojmem, když znáte nazpaměť každé grafity v okolí deseti kilometrů? Nač dotěrná umělá inteligence, když poznáte ulice s přesností korporátního satelitu? S každou hodinou se mapa subjektivně zmenší až zůstane velkoměsto pro Hobity plné dotěrných Nazgůlů. Jen tihle mají majáky a ega větší než objem jejich motorů. Policie je jeden velký omyl. Není výzvou, není autoritou a už vůbec ne překážkou. Je chladnokrevnou prackou, která drží zábavnost za šourek. A ještě s ním radostně kroutí.
Je už pak celkem zbytečné žehrat nad úpravou aut, kde není možné prodat staré díly. Nad chybějící výměnou auta při volné jízdě nebo dokonce nad neměnnou úrovní policie, přestože kompletně přestavíte vašeho miláčka. Jistě, stranický úkol byl splněn na 110 %. Needy dorazily, jsou věrné odkazu a zase trochu jiné. Jen jdou zbytečně proti hráčům a tvrdohlavě nastavují limity v místech, kde má vládnout automobilová anarchie. Jako když si dáte tuňáka bez kůrky, i když byl mizerný včera a předevčírem taky.
