Houstone, máme problém! Astronautka Selene ztroskotala na planetě Atropos! Pošlete pomoc! Haló, Houstone?
Hmm… Tak buď nás ve vesmíru nikdo neslyší křičet, nebo jsou v Houstonu ještě pořád naštvaní, že se na ně nedostalo s Playstationem 5. Tak jako tak, vypadá to, že jsme na to se Selene úplně sami. A probít se přes nehostinnou planetu plnou monster nebude žádná sranda.
Tady uskočit chapadlům, tu se vyhnout střelám a támhle prokličkovat skrz pasti. A to všechno bez jediné chyby. Planeta Atropos totiž neodpouští, a pokud zemřete… Selene se probudí zase na startu, hned po havárii. A tak nezbývá nic jiného než se kousnout a začít znovu. Tady chapadla, támhle pasti… však už to známe.
No počkat, kde byly chapadla? Chcete říct, že se ta mapa s každou smrtí přeskládá?
Dobře, s pravdou ven. Tohle není čajíček. Z trailerů to sice vypadalo jako utajené pokračování Vetřelce, ale na vesmírný survival horor zapomeňte. Returnal je hardcore akce, která nepatří do příbuzenstva Dead Space, ale spíš má za otce Dooma a za matku Bloodborne. A přimotat se tam musel ještě někdo třetí, protože obtížnost tu žhaví hlavně roguelikové prvky.
Až se divíme, že v Sony pro jeden z prvních exkluzivních titulů nové generace kývli na takhle odvážnou kombinaci žánrů. Že by náznak nových trendů? Za nás jen houšť, protože vývojářům z finského Housemarque se s tříáčkovou podporou a volnou rukou podařilo něco hodně svěžího.
Returnal je v základu vystavěn kolem cyklů. Selene se znovu a znovu probouzí na mimozemské planetě a vy se znovu a znovu snažíte prostřílet ven. Ačkoliv herní svět funguje hodně systematicky, přesto se autorům podařilo hratelnost okořenit poutavou zápletkou a filmovými momenty, které navzdory cyklickému zpracování neztrácejí spád.
A i hratelnost je v základu bez chyb. Střílení je uspokojivé, pohyb postavy bytelný a nepřátelé nápadití. Adrenalinová akce střídá mysteriózní exploraci v zábavném rytmu. Jenže tenhle rytmus vám často nezahraje do noty. Proměňování světa a dostupných vylepšení sice baví variabilitou, ale frustruje náhodností. V nejhorších momentech Returnal působí jako Dark Souls, kde vám před každým bojem někdo náhodně vytvoří postavu. A i když si postupně odemknete řádku persistentních vylepšení a zkratek, nutnost správně hodit kostkou nás v tomhle podání spíš frustrovala.
Co se týče grafiky, vydání čistě na Playstation 5 je rozhodně znát. Textury jsou detailní, mlha jako z hrnečku a to všechno ve stabilních 60 FPS. Nejvíc „nextgen“ pocit ale máme z nového DualSense. Zatímco normálně byste ve střílečce levou spouští mířili a pravou stříleli, v Returnalu po stisknutí levé spouště do poloviny míříte a stiskem nadoraz pak aktivujete alternativní mód střelby. Zní to divně, vyžaduje to novou motorickou dovednost, ale ve výsledku to funguje dokonale. Spoušť má totiž v polovině čitelnou odezvu a vy tak z jednoho tlačítka doslova vymáčknete dvě funkce. Co už tak neoslní, jsou skoro nonstop vibrace, které se snaží předávat jak foukání větru, tak dokonce i dopady kapek na Selenin skafandr. Tady je to naopak – zní to cool, ale ve výsledku je to spíš cirkusový kousek, který z hraní vytrhává, než aby vás víc vtahoval do děje. Takže jsme to záhy vypnuli.
A vypnout si rozhodně budete chtít i některé grafické efekty. Jedním z největších problémů Returnalu, obzvlášť v prvním ze šesti biomů, je totiž obtížně čitelná akce. Bojujete s tmavými monstry na tmavém pozadí. Jasně, temná paleta dodává skvělou atmosféru, ale každá nezasloužená smrt od přehlédnutého nepřítele frustruje nadvakrát.
Ale naštěstí ne tolik, abyste se k Returnalu nechtěli vrátit. Obzvlášť, pokud si k relaxaci u své nové konzole už popáté pouštíte Demon’s Souls a zase byste se rádi propotili k nějakým novým závěrečným titulkům. A my bábovky to s heřmánkovým obkladem na uklidnění nakonec taky dáme. Lepší exkluzivku si totiž na Playstationu 5 zatím nezahrajete.
S hodnocením jsme trochu váhali, ale nakonec jsme se rozhodli ocenit odvahu studia Housemarque. Měli jasnou vizi, se kterou míří na specifický druh hráčů. A ten bude z jejich hry naprosto unešený.
