Náš rod je rodem hrdinů… Teda až na tátu, ten byl liliputí vampír a exnul týden po tom, co mě zplodil. TO víte prababička byla pěkná kost a prastrejda zase pěknej úchyl. Zbroj nám ale po něm v rodině zůstala moc pěkná…
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT VE VIDEU NÍŽE!
Jinak jsme ale hrdinové! Odvážně se svými meči, sekyrami, kopími, pánvičkami, luky, pěstmi, magickými holemi a dalšími více či méně nebezpečnými předměty. Probíjíme tam, kam se ještě nikdo neprobil, aby se příští generace měly zas o něco málo líp! Tam kde totiž antičtí božští potomci po smrti vylézají z krvavé lázně, zajdou si na skleničku do baru a zkusí to znova, my zkrátka natáhneme brka a šlus… konečná… finito… pohřeb se koná v sobotu na hradním hřbitově… Přijďte, budou chlebíčky… Jenže takový už je úděl hrdiny. Kdo s mečem zachází, ten daleko větším mečem schází. Jen počkej, však on ti to můj prapraprapra… prapraprapraprapravnuk natře ty obludo jedna škaredá!
Naše rodové sídlo je vybudované z potu, krve a slz lidí na portrétech lemujících jeho chodby. Za každý nový kousek výbavy, magickou runu nebo unikátní artefakt položil někdo z nich život. My jsme ovšem hrdinové a tak to zkoušíme zas a znova. Každá další generace se dostane o malý kousek dál. Tedy pokud zrovna nevyšle do světa pacifistu a nebo ještě hůř… VEGANA! Jinak ale jednoho dne začneme překonávat smrtící překážky a jednou rukou svázanou za zády a barvoslepostí k tomu! Nakonec padne i ten boss a… Za ním bude čekat další lokace s dalším bossem a pak další a ještě tři k tomu… A pak znova, jen těžší… a těžší… a těžší… Jestli existuje posmrtný život a já v něm narazím na toho debila, co tenhle kontrakt podepsal, tak ho zabiju! Kde jen byla ta kniha s pravidly našeho rodu? Je na čase škrtnout ten zákaz létání… Juchůůůůů to čumít… SAKRA!
Naši předkové z prvního Rogue Legacy subžánr roguelite her v podstatě vybudovali. My jim teď vzdáváme hold a posouváme jejich dílo zase o malý kousek dál. Protože takový už je zkrátka úděl hrdinů…
