Přišla zima a král je mrtev. Říkali, že do stejné řeky se dvakrát vstoupit nedá, ale když je zamrzlá, možná to neplatí. A tak tam stojíme znovu. Na hranicích Dragonblightu, kde na obzoru trčí Naxramas a kolem zurčí jed…
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT NÍŽE!
Jo, na některých koncích je fajn, že něco nového začíná, jiné jsou ale prostě jenom… konce. Je to skoro přesně tři roky, kdy se Blizzard slitoval nad dotěrnými fanoušky a vrátil je v čase do mládí, tedy do doby, kdy byla tráva zelenější, počítače uřvanější a World of Warcraft fakt dobrodružství. Všem nám tehdy bylo o 15 míň, všichni jsme se v úžasu toulali divokou krajinou Azerothu a sdíleli ty zážitky s přáteli a hromadou náhodných kolemjdoucích, ze kterých se druhdy přátelé stali.
To kouzlo zafungovalo i podruhé. Aktuální World of Warcraft je i po letech živá a vlastně hodně dobrá hra, pořád kraluje MMORPG žánru, který tedy mezitím skoro umřel, už je to ale hra úplně jiná. World of Warcraft Classic, reedice původního titulu před všemi expanzemi, slavila před těmi třemi lety obří úspěch u miliónů hráčů; přidané první rozšíření The Burning Crusade vydařenou akci loni ještě korunovalo.
No, a Wrath of the Lich kKng je začátek konce. Jo, sorry, víme, že to takhle říct bolí. Ale tohle je to místo, kde se všechno zlomilo. V době Lich Kinga byl WOW určitě nejhezčí a nejvýpravnější, určitě měl nejlepší příběh, parádní dungeony a hromadu skvělých nápadů. Jenže kromě toho se z něj stala ta akční a banální hra, kterou je doteď. Krajina je kolem vás hlavně pro parádu a potvory v ní do počtu.
Tohle je přesně to místo, kde se přestáváte protloukat nehostinnou zemí, ale jednoduše naberete všechny nepřátele z okolí na jednu hromadu a usmažíte je. Tohle byl přesně ten okamžik, kdy se ze statečných dobrodruhů stali „účastníci“ – cesta už není cíl a k hraní nepotřebujete překonávat překážky. Žádné tu nejsou. Krajina před vámi není tajuplná, protože se vám tam nic nemůže stát a všechno je blízko. A dungeony jsou krásné a stylové, ale všechny stejné: dvě zatáčky, boss, dvě zatáčky, boss.
Světe div se, Wrath of the Lich King je stejný i takhle po letech. Nostalgie nám dala těžký zásah na solar, zase se prodíráme vánicemi a užíváme si finále skvostného příběhu nešťastného prince Arthase – a zase náš štve, jak je hra najednou mělká a fádní. Vlastně jsme se do Northrendu vrátili rádi a vy můžete taky. Je tam všechno, skvěle to běží, komunita je fajn a ten svět je pořád čarokrásný a plný nádherných příběhů. Můžete mít dvě specializace, umíte létat a skupina do dungeonu je vzdálená jen několik kliknutí. Jenom to prostě všechno znamená, že World of Warcraft Classic je mrtvý.
Jsme vlastně zvědaví, co bude dál. Blizzard dokázal technicky nemožné a provozuje teď dvě plnohodnotné hry ze stejného světa – nejnovější expanze té aktuální vyjde za měsíc. Pořád máme za to, že ta starší řada až sem dojít neměla, jakkoliv je jasné, že autoři neměli moc na vybranou. A tak teď stojíme v tom dragonblightu a naše postavy jsou zase o několik desítek hodin starší. Ta hra má pořád svoje kouzlo. Až přijdou první updaty, bude mít nejlepší raidy v historii masivních RPG. Bude mít skvělý tragický příběh a my si zase utřeme pot z čela a slzu z oka, až dostaneme Arthase na lopatky. Jenom to nejlepší už je zase pryč a třetí kolo nejspíš nebude. Třikrát do stejné řeky nevstoupíš…
