Aionios… Svět bez začátku a bez konce, který vždycky byl a vždycky bude… Svět bez lásky a budoucnosti, který zná jen život plný boje a utrpení… Svět, kde živé straší přízraky mrtvých… Není to ale svět bez naděje… Protože ta existuje dokud poslední člověk ochotný postavit se osudu drží v rukou rudý meč… a po boku mu stojí mázlá kočkoholka! Počkat cože?
RECENZI SI MŮŽETE PUSTIT NÍŽE VE VIDEU!
Ne, třetí Xenoblade Chronicles už vážně není tou barevnou pohádkou, jako jeho dva předchůdci. Tady je smrt součástí denního života prakticky od narození až do smrti… Což není dlouho… Každý má expiračku pouhou jednu dekádu. Hlavní hrdinové taky nejsou žádná másla, nýbrž léty služby zocelení vojáci ze speciálních jednotek. Že přežijí až do “návratu domů“ tak není úplně nereálné. Když se ale zapletou do něčeho většího, než jsou oni sami, spustí se řetězec událostí, který otřese samotnými základy reality. Je to přece jenom JRPG…
Místní scénář epickými momenty skutečně nešetří! Příběhu sice ve finální rovinci začne mírně docházet dech, nejde ale o nic skutečně zásadního. Audiovizuály jedničky a dvojky se tu pak míchají takovým způsobem, že místy budete mít silné pocity Déjà vu. Nebo toho, že vývojáři si chtěli ulehčit práci… Hranice mezi dokonalostí a leností je tu opravdu hodně tenká. Nenechte se zmást. Teoreticky můžete trojku hrát jako samostatnou hru. Připravíte se ovšem o podstatnou část jejího kouzla a hned několik nezapomenutelných okamžiků! Byli jste varováni.
I soubojový systém si bere to nejlepší z předchozích dílů a díky přítomnosti celého týmu na bojišti konečně nikdo nehraje na střídačce druhou flétnu! Mechanik je tak akorát, abyste se v nich tentokrát neztratili a díky chytře nastavenému střídání herních tříd a na ně navazujícího systému hrdinů budete moct zkoušet pořád něco nového až do závěrečných titulků!
Celkový dojem bohužel trochu kazí limity současné generace hardwaru Nintenda… Animace postav jsou už za zenitem a Switch při výrazně větší velikosti lokací taky nestíhá vykreslovat zdaleka takovou parádu jako v případě prvních dvou dílů. Počty snímků za vteřinu drží jako židovská víra, ovšem za cenu toho, že hra je místy tak rozplizlá, až z toho bolí oči. V handheld módu si toho ani nevšimnete, jenže na televizi…
I přes hardwarové limity by se nicméně od třetího Xenobladu mohla většina moderních žánrových opusů leccos přiučit, o jeho opět geniálním soundtracku ani nemluvě! Za těch cca 60 hodin, které nám trval první průchod, jsme se snad ani na minutu nenudili… Nezbývá než doufat, že vývojáři z Monolithu někdy v budoucnu dostanou k dispozici vyšší výkon a budou mít možnost dotáhnout svou vizi k dokonalosti!
